Evropský den jazyků 2016

V pondělí 26. září jsme ve spolupráci s TG oslavili Evropský den jazyků.

V 8:25 hodin jsme se sešli v aule společně s TG, vylosovali si skupiny a přesunuli se na vylosovaná stanoviště. Na programu byly cizí jazyky 🙂

Projektový den byl rozdělen na 2 části. Žáci nižšího stupně gymnázia navštívili Polsko, Rusko, Ukrajinu, Slovensko, Anglii, Německo, Španělsko či Francii. V každém ze států získali informace o jazyce, mohli si zkusit vymalovat vlajku, naučili se základní fráze či abecedu. V německé skupině se pilně tančilo a zpívalo.
Starší žáci, společně s našimi třeťáky, zhlédli ve skupinách vždy 2 filmy. Island, Německo, Švédsko, Belgie, po kterých následovala diskuse.

Filmy byly náročnější, a tak přidáváme pár postřehů:

Z prvního filmu jsem měl pocity smutku, deprese a žalosti. Ty ve mně vyvolalo počasí a místo, kde se film natáčel, a také hlavní hrdina. Násilník, který byl vlastně starý a nechutný muž. Podle mě je to ale typický styl detektivek z Islandu. Musím se přiznat, že detektivky moc nemusím, mám radši filmy, které mají nějakou pointu, ponaučení.
DB

Film měl divnou zápletku, až na konci jsem to celé pochopila, a to mě nebavilo, protože jsem se do toho nemohla úplně vžít. Ani se mi nijak nelíbila tematika filmu, i když to byla kriminálka, příliš mě to nezaujalo. Celý byl takový pochmurný…

Bílá stuha: Film byl zdlouhavý, což mi ale tolik nevadilo. Člověk se alespoň měl čas zamýšlet nad některými scénami. Ke konci začalo „nevinné“ obviňování občanů mezi sebou zacházet mnohem dál. Děti se začaly bít mezi sebou, neznámý pachatel skoro zabil postižené dítě. Z celého filmu na mě dolehl obrovský smutek, zloba a nechuť ke všemu.
Druhý film nemůžu posoudit, protože jsem byla po psychické stránce vysílená. Mohu jen říci, že po tom, co jsem viděla závěr na utopené nemluvně, se mě všechny pocity zmocnily ještě více.
Za jeden den tam bylo příliš negativních věcí, např. nenávist mezi lidmi, vraždy, zakázaná láska, která skončila vraždou dítěte, ponižování druhých, atd…
LO

Bílá stuha: Děj se odehrává v malé vesnici před vypuknutím 1. světové války. Vypravěč je místní učitel, který se stává svědkem několika zvláštních událostí, které nemají rozumné vysvětlení. Byl to zdlouhavý a nudný film, kde se sice neodehrávaly dlouhé dialogy, ale scény byly strašně dlouhé.
Film na mě působil ponuře a tajuplně. Některé scény jsem nechápala a nic mě ani nepřinutilo je chtít chápat. Zkrátka mi to přišlo nezajímavé a místy až odporné, na některé scény se totiž nedalo dívat.
Film vyobrazoval vesnické vztahy, vztahy poddaných s baronem, který měl u vesnice své sídlo, dřívější vztahy muže s ženou – a to bylo zajímavé, jelikož to mapovalo společnost na začátku 20. století. AP